Ondřej Sukup

Vcelku nudný a náladový analytický chlapec se vztahem k vařečkám a kuchyňským plotnám, ke strojírenství a nejrůznějším technickým hejblatům. Ovšem kdesi tam hluboko pod pokličkou se vždycky skrývala nevýrazná umělecká dušička, která psala do šuplíku, kreslila do školních sešitů, zpívala ve sprše a tiše drnkala na kdejaký hudební nástroj. I nějaká malá divadelní příležitost se ukázala.

Jenže pak přišlo Véčko, náš koberec, co znamená svět. Zčistajasna, neplánovaně a na plné pecky otevřeně. Tohle zkrátka bylo real. A ta malá dušička vcelku nudného chlapce se vyhrabala až na povrch a já tak mohl začít přispívat svou trochou do mlýna, který se snad nikdy nezastaví. Jsem šťasten a mezi svými!